samipousa.cz
Náš 2.výlet: Do pouští na východ - 2. část cesty
Další cesta začíná v Las Vegas, odkud se vydáme brzy ráno po dálnici 15 na východ. Jak se přiblížíme k Utahu, zvedne se před námi pohoří, ke kterému se blížíme, aniž bychom viděli nějakou soutěsku, nebo tunel. Na poslední chvíli se objeví úzká průrva, kterou si dálnice prodírá cestu za stáleho stoupání.
Příjezd po dálnici 15 k Hurricane
Zion National Park
Park, který ohromuje velkolepostí strmých skalních stěn, leží severovýchodně od Las Vegas a je při cestě na severovýchod „první na ráně“. Společně s Bryce Canyonem je většinou nabízen cestovními kancelářemi, které pak již do vzdálenějších míst nejedou. Park je možné navštívit v celkem 3 lokalitách, z nichž je nejvíce navštěvovaná – a také největší- část zvaná Zion Canyon. Zbylé dvě jsou přístupné z jiných příjezdových cest a nikdy jsem v nich nebyl. Do Zionu se dostaneme z Las Vegas po dálnici č.15, která na území Utahu vstupuje do obřích velehor. Průjezd dálnice masou kamene je velmi působivý, rovná cesta prostě míří do skály, kde spíše očekáváme tunel. V zatáčkách se však vždy na poslední chvíli otevře úzká soutěska, kterou se dálnice šplhá vzhůru. Tuto úchvatnou scenerii, ocení nejvíce majitelé kabrioletů, je dobré mít kameru po ruce, protože průjezd netrvá příliš dlouho. Odbočíme vpravo na silnici č.9 směrem na Hurricane a jedeme dále na Zion National Park.
Zion Canyon je údolí, které je relativně úzké jen několik stovek metrů, ale obklopují je kyklopské stěny z obou stran. Dnem protéká řeka, která se v době tání prudce rozvodňuje a strhává vegetaci i skály. Autem se dostaneme pouze k ústí kaňonu, kde musíme zaparkovat a nasednout do autobusů s vleky, které nás vezou tam a zpět jedinou silnicí. Cesta (asi 12 km) má 8 zastávek, kde můžeme libovolně vystupovat a počkat si na další autobusy, které jezdí často a zdarma. Před vstupem do parku leží dva docela pěkně vyhlížející kempy v zeleni amerických topolů. Skály jsou horizontálně barevně rozdělené od hnědé a červené po žluté špice. Jsou porostlé jen skromnou zelení, která se mohla udržet na svislých stěnách. V nižších partijích se drží souvislejší porost, který je domovem mnoha živočichů včetně želv, pum nebo kolibříků, běžně však potkáte jen žebrající veverky, které je zakázáno krmit.
Jako v každém parku můžete navštívit Visitor center, kde získáte publikace a upomínkové předměty, mapu dostanete při vjezdu v kontrolní budce. O kus dále minete - skryté v zeleni - Human History Museum- pochopitelně i zde žili v dávné minulosti lidé. Stanoviště autobusů je vpravo od silnice, kde zaparkujete. Doporučuji nastoupit do vlečného vozu, kde je větší klid a je možné snáze poslouchat magnetofonový výklad k historii parku ve srozumitelné angličtině, spínaný vždy v aktuální pozici autobusu. Cestou zpět se již ale nepouští. Lepší výhled je na levou stranu směrem k řece. Můžeme podle času vystoupit vícekrát a podniknout i pěší tůry po trailech od zastávek, ale je to asi vždy prudce do kopce. Před lety jsem vystoupal pěkný výlet k Emerald Pools (horská jezera). Pokud dojedete na konečnou, půjdete ještě kus dále mezi svírajícími se skalami až cesta končí řekou. V případě hezkého počasí se můžete zkusit brodit proti proudu, dokud vám neodumřou nohy, protože voda je opravdu ledová.
Pokud nebudete dále pokračovat směrem k Bryce Canyonu (což by bylo opravdu škoda pro jeho krásu), ale chcete se vrátit zpět do Las Vegas, alespoň si dopřejte projet kus cesty po silnici 9 přezdívané Zion Park Blvd. Začíná od vjezdu do Zion Canyon, kde cesta klikatě a strmě stoupá do výšky, aby se zanořila do dlouhého stoupavého tunelu, ve kterém jsou vytvořena okna, která vidíme v mohutné sklále, když stojíme dole v údolí. Bohužel nejsou přístupná. Silnice pak vede skutečně bizardní krajinou, kde rostou borovice, ale terén je tvořený skalami, kupami a velekupami, nakloněnými rovinami a zaoblenými plochami rozrytými rovnoběžnými brázdami, asi tak jako vypadá zamíchaná zmrzlina v mísách v cukrárně. Převládající barvy jsou okrová a žlutá, místy doplněná červenou. Postupně se tu a tam začínají objevovat bizardní věže a věžičky, které pak dále tvoří překrásný Bryce Canyon.
Zion fotky (Utah)
Bryce Canyon
Nyní se už pohybujeme ve státě Utah a jak koukám do mapy Kalifornie, je stále toto území na papíře. Dokonce nám mapa vystačí i na návštěvu Bryce Canyonu a Grand Canyonu. Lepší by ale bylo mít přímo mapu Utahu, která je přirozeně úplná a od AAA má větší měřítko, takže z ní vyčteme více podrobností, kde je co zajímavého k vidění.
Bryce Canyon je atraktivní park, který se každému líbí. Navíc je v rozumném dosahu od Las Vegas. Nenajezdíte ani nenašlapete v něm kilometry, autem dojedete skoro až na samý okraj srázu. Park je tvořen obrovským půlměsícem erodovaných písčitých skal, které jsou na srázu do obrovité otevřené krajinné pánve. Příjezd je nenápadný, jedete rovnou krajinou, u parku pak borovicovým lesem. Pak vystoupíte a dojdete ke srázu, odkud je velkolepý pohled. Takových vyhlídek je více. Několika cestami můžete sejít dolů. Červenooranžové skály sestávají ze štěrku slepeného červenou hlínou. Eroze je patrná všude a je jasné, že postupuje díky měkkému terénu velmi rychle.
V zimě tu leží sníh, jehož zbytky jsme viděli ještě koncem dubna. Erodovaný svah je tvořen tisíci štíhlých, jakoby vysoustruhovaných věžiček a zvlněných hřbetů. Nejkrásnější je to tu při skloněném slunci, podařilo se nám tu být při západu, kdy se věže začaly z oranžové měnit až do fialové. Krásný je sestup do Queens garden. Vychází ze Sunrise Point, odkud je většina zde prezentovaných snímků. Nepříliš náročná, asi půlkilometrová pěšina sestupuje dolů, prochází asi třemi portály a končí pod skupinou skal připomínajících královnu se svým doprovodem. Pro minimum prohlídky si nechte alespoň hodinu a půl. Jinak ale můžete procházet po mnoha stezkách celý den. Také můžete jet na koních. Prohlédněte si obrázky…
Počítejte s tím, že zde může být zima a překvapit vás může i bouřka.
Grand Staircase - Escalante
Jedná se o rozlehlou oblast, kterou se projíždí při cestě do dalších parků. Má také své zajímavosti, ale na to jsme neměli dost času. Ale i pouhý průjezd je zajímavý. Jede se po tz. Scenic By-way 12, tedy silnici značené jako vyhlídková. A to si opravdu zaslouží. Silnice vlastně spojuje parky Bryce Canyon a Capitol Reef N.P.
https://www.scenicbyway12.com/the-byway/map/
Místy krajina připomíná obrovský zatuhlý kravinec. Jinde je plná kaňonů, nebo v údolí teče řeka. Je tam málo obydlí. Vede podle Anasazai Indian Village State Park, který jsme ale minuli.
https://stateparks.utah.gov/parks/anasazi
Bohužel vzdálenosti nás nutí dosáhnout hlavní cíle a tak nemůžeme vidět všechno. Proto jsme věnovali indiánům návštěvu Mesa Verde.
Escalante - Schody do nebe - fotky
Capitol Reef N.P.
Jde o tvarem protáhlý park od severu k jihu, který lze přetnout silnicí napříč v horní části. Nalézá se v něm vesnička Fruita, která se proslavila pěstováním ovoce, například meruněk, nebo broskví. My jsme jí projeli na jih pár kilometrů po slepé Scenic Drive, ale moc sadů jsme neviděli. Ale údajně je možné si tam v sezoně sami načesat ovoce a snít, kdo co chce. Představu o tom, jak to tam vypadá, získáte z fotek.
Podle mapy je možné široký kaňon ještě přejet v jižní části, ale jen terénním automobilem. Může to být dobrodružné, každopádně je nutná dobrá příprava. Uváznutí v mělčině, v písku, nebo překvapení bleskovou zátopou po bouřce je možné, viděl jsem snímky. Protéká tam množství sezonních říček a potůčků, žije řada zvířat a po tisíce let tam žili pravěcí lidé, po kterých zůstaly petroglyfy na skalách.
Vznikl zde terénní zlom krajiny, který se nazývá Vodní kapsa a ukazuje vrstvy hornin v řezu.
Capitol Reef N.P. foto
Canyonlands
Jde opět o protáhlé území, kterým protéká, a který vytvořila řeka Colorado za stovky milionů let. Jejím přehrazením u Page vzniklo Lake Powel, které zvedlo hladinu ve značné části oblasti. Silnice č.95, kterou projíždíme, je už z Fruity značena jako scénická. Jedeme do Blanding a dále do Moab. Mně osobně se tento úsek líbil velmi. Za těch pár desítek hodin v poušti jsme z toho nadšeni a uvědomujeme si pestrobarevnost terénu a líbí se nám neuveřitelná rozmanitost tvarů.
Tento úsek je skutečně náročný na řízení i čas. Jedem v jednom dni z Panguitch do Moab, ale oklikou přes Monticello. Je to podle plánovače 607km a 7 hodin jízdy. jenže děláme zastávky a zajížďky. Pokud by byl čas, (den navíc), stálo by zato tento úsek rozdělit na dva dny.
Cesta od Fruita ke Canyonlands
Canyonlands fotky
Arches N.P.
Arch znamená oblouk, klenba. Od toho je odvozen název parku, kde se nachází přes 2000 skalních oken všech velikostí, od tři stop po 100 metrů. V sekci Window (oken) mnohé mají výšku a šířku mnoha desítek metrů. Tento park leží na východním okraji Utahu u města Moab, kde bychom asi nejspíše sehnali ubytování. Park je dost populární a navštěvovaný. Najdeme v něm mimo jiné i snad nejznámějšá volně stojící oblouk nazývaná Delicate Arch. Protože ale už brzy spadne, tak neotálejte. Cesta do parku je sice dlouhá, ale cestou můžete přibrat Escalante, Capitol Reef a Canyon Lands, tak jak jsme to udělali i my.
Moab je poměrně velké pouštní město s vlastní atmosférou. Jsou zde krom motelů i kempy, jeden, v létě stále rezervovaný, je i přímo v Arches N.P. V parku lze strávit i dva dny kombinací auta a pěších tůr, my jsme zde strávili nutné minimum, tak asi 3-4 hodiny. Dorazili jsme odpoledne po přihlášení se v kempu KOA a strávili jsme tam zbytek dne do setmění, kdy rangeři objíždějí parkoviště v parku a kontrolují, aby tam nikdo nezůstal. V parku jsou pohodlené asfaltky a nezpevněné cesty, kam můžete jen se čtyřkolkou. Pro to, aby jste viděli to hlavní, půl dne stačí, kouzlo a duch parku však nasajete až při delším pěším výletě. U vstupní brány dostanete dobrou mapu, kde je vše napsáno a nakresleno. Pak jedete parkem ještě 15km na první rozcestí. Po cestě je na co se dívat. Zastavíte asi u Balanced Rock a zajedete do The Windows Section, kde je několik velkých oblouků řazených za sebou. Pak zamíříte k Delicate Arch, kam však musíte dojít pěšky. Oblouk je na kopci na skále. Dá se dojít přímo až k němu, musíte však vyšlapat asi 2,5km do kopce. Bližší je dojít na horní, nebo dolní vyhlídku, kde se ale musíte spokojit s pohledem ze vzdálenosti 500, respektive 1000 metrů. My jsme z časových důvodů zvolili horní vyhlídku, odkud jsou fotky. Mezi námi a obloukem byl ovšem hluboký kaňon.
Nejvzdálenější místo parku je Ďáblova zahrádka, kam dojedeme autem a kde je i skrytý kemp. Dále už musíte pěšky, odtud uvidíte i nejdelší Landscape Arch, křehký oblouk, který má rozpětí 100metrů. Cestou je několik zastávek s překrásným výhledem do okolí. Park je na zvlněné rovině, místy přeryté kaňony. V zimě zde leží sníh a ještě v dubnu je pořádná zima. Formování probíhá již 100 milionů let a stále pokračuje. V tomto porku je mnoho k vidění a řadí se k těm zajímavějším.
Dále do Skalistých hor (Colorado)
Rocky Mountains (přesněji jejich nejspodnější část San Juan Mountains) leží v jihozápadním cípu státu Colorado a my jsme nejeli nikam dále. U Arches N.P. jsme spali v Moab v Utahu a odtud jsme jeli přes Naturita, Ridgway, Ouray, Silverton do Duranga, kde byl další nocleh. Silnice č.550 z Ouray do Duranga vede mezi horskými štíty a připomíná průjezd Alpami. Však zde také všude ležela spousta sněhu. Turistická sezona ještě nezačala, což se projevilo i v malém ruchu v těchto městech, kde se dříve těžilo zlato a stříbro. Ouray leží na severním konci velkého údolí, jímž vede vysokohorská vyhlídková silnice Million dollar Highway.
Ouray je pidiměsto jen s 1000 obyvateli, které leží pod čtyřtisícovkami. My jsme navštívili hlavní ulici, která si zachovala ráz divokého západu. odtud jsme pokračovali k jihu do Silvertonu. Jak napovídá název, těžilo se v okolí stříbro. Vede odtud do Duranga historická parní železnice, založená v roce 1882 pro dopravu rudy z hor. Dnes je národní památkou. My ji nenavštívili pro nedostatek času.
Silverton je podobně malé město a má také jednu hlavní ulici s domy nwpříliš změněnými od dob, kdy se ti proháněli prospektoři a různí desperádi. Stihli jsme si projít opět hlavní ulici, nakoupit si trička a něco u benzínky. Vlastně se toho ani víc dělat nedalo. Náš denní cíl byl Durango, kde jsme měli rezervaci v KOA, tentokrát rovnou v chatce.
Fotogalerie: Do Skalistých hor, Ouray
Tato fotogalerie je prázdná.
Fotogalerie: Silverton
Tato fotogalerie je prázdná.
Mesa Verde National Park (Colorado)
Navštívit toto místo se asi nepodaří každému, byl to nejvzdálenější park na naší cestě. Ale nejede se sem za přírodou, ale kvůli indiánům Anasazi, kteří zde žili, pak rychle vybudovali známá puebla pod skalními převisy a pak náhle zmizeli. Puebla přežila. Park leží mezi městy Durango a Cortes na vysoké náhorní plošině. Když se blížíte po silnici č.160, stojí vedle vás stolová hora jako hrom, dobře je to vidět na Google Earth ve 3D, kde si můžete terén i silnici klikatící se na vrcholek prohlédnout, pokud už tam nemůžete jet. Ve skutečnosti je to zbrázděné pohoří vystupující z roviny.
Cesta k indiánským sídlům je klikatá a k návštěvnickému centru 24 km dlouhá, nemůžete jet rychle, cesta je samá zatáčka. Cesta zpět je jediná stejná. Terén je silnice na úbočí skály pozdějí jen vysoká buš kolem. Nejprve dojedete k Far View Visitor Center, kde zaparkujete a jdete pro vstupenky, které regulují počet návštěvníků na jednotlivé tůry. Část památek je přístupná pouze ve skupině s průvodcem a část volně. V centru je též malé muzeum s fotkami z doby prvých archeologických prací a s pěknými indiánskými šperky. Jen jsem neměl čas bádat, zda jsou to původní nalezené, spíše však jsou současné, inspirované touto kulturou. Spousta kmenů žila v různých dobách zde a v okolí.
Také se musíte rozhodnout, kterou lokalitu navštívíte, protože z časových důvodů asi těžko stihnete obě dvě. Větší a navštěvovanější je Chapin Mesa, která se dále dělí na 3 lokality, kde je třeba vstupenka. Klidnější a menší je Wetherill Mesa, kde jsou 2 lokality vyžadující řízenou vstupenku. Potíž je v tom, že cesty k oběma se zde dělí a každá pokračuje ještě 8, resp.13 kilometrů. My jsme zvolili tu větší. Pohybujete se po asfaltce lesem, tvořeným vysokými keři. Patrně zamíříte nejprve do lokality, kam máte vstupenku na určitý čas. Možná to bude nejprve Cliff Palace, který je největší a nejznámější stavbou. Na rangera se čeká na skále, odkud je pěkný rozhled na stavbu přilepenou pod obrovským skalním převisem.
Stavba je z kamenů slepovaných blátem. Tím, že je chráněna před dešti, tak přežila staletí, přestože - podle fotek- více pobořena, než je nyní. Tour je vedeno „po americku“. Celkem je tvoří 4 zastávky, kde ranger podává výklad. Z toho celá první přednáška je jen varování, jak můžete spadnout, jak se vám může udělat špatně z horka a žízně a podobně. Později otestujete své znalosti angličtiny, protože by jste se rádi dozvěděli něco o historii tohoto místa. Místo je to podivné. Má velký spirituální náboj, ale záleží, koho máte ve skupině. Někteří lidé ruší. Naštěstí jsme si dojem spravili později ve Spruce Tree House. V lokalitě ještě můžete navštívit Balcony House, kde se dost nebezpečně leze po vysokém žebříku, ten jsme tentokrát ale už kvůli času nestihli. Spruce Tree House je menší, ale hezké obydlí, které můžete navštívit bez průvodce a kam se dá dojet i invalidním vozíkem. Zde jsme si vlezli po žebříku do Kivy, kruhové místnosti pod zemí, o které se píše i jako o energeticky silně vyzařujícím místě.
Nad touto stavbou na hraně kaňonu je zajímavé místní muzeum s množstvím artefaktů, diorám a fotografií z výzkumů památky. Všude se chodí kolem staveb po vnějším okraji pod skalou, do obydlí vás nepustí, stejně tam nic není. Trámy z kmenů jsou prý původní a podle letokruhů zjistili stáří stavby. Stromy pocházely z doby po Kristu, předpokládá se, že komunita se rozvíjela v letech 1100 až 1300 n.l. Jsou tedy nejméně 600 let staré, předkolumbovské. Účel těchto staveb není jistě znám, předpokládá se, že byl ochranný a jako skladiště potravin. Lidé kmene v nich však trvale nežili, na to byly příliš malé. Stavby však byly velmi těžko přístupné a daly se uhájit. Předpokládá se, že k náhlému opuštění staveb došlo po několika letech neúrody, kdy došlo ke koncentraci obyvatelstva z velkého okolí za vodou a území nebylo schopné je uživit. Mohlo také jít o požár buše a nedostatek vody, což je totéž. Odchod této kultury byl prý však náhlý.
Mesa Verde není pro každého, ocení je člověk duchovně založený, badatel, filosof, etnolog. Pro malé děti to není, příjezd i přístup je náročný. Při mé prvé návštěvě jsem je zařadil k vrcholným zážitkům. Nyní podruhé už to na mě tolik nezapůsobilo.
Fotogalerie: Mesa Verde
Four Corners
neboli 4 rohy je pomyslné místo, kde se stýkají 4 státy v jediném bodě. Utah, Colorado, Arizona a Nové Mexico. Nikde jinde v USA se 4 státy nestýkají. Na místo odbočíte ze silnice č.160. Území patří indiánům a tak zde zaplatíte mírné vstupné. Kolem vybetonovaného prostranství s vlajkou a emblémy států je tržiště, kde indiáni prodávají šperky a upomínkové předměty.
Fotogalerie: Four Corners
Tato fotogalerie je prázdná.
Monument Valley
Monument Valley je monumentální, ale údolí nepřipomíná. Nejedná se o národní park, ač by mohl. Patří Indiánům Navajo, jako rozsáhlé území kolem. To, co jim zbylo z toho, co vlastnili před příchodem bílého muže. Co zde uvidíte? Podle toho, kolik času věnujete tomuto místu. Drtivá většina turistů přijede do Visitor centra, odkud se rozhlédne z terasy, zajdou do obchodu a pak zase odjedou. Víme proč. Cesta do samotného údolí představuje jet autem po neupravené prašné cestě. Sami jsme si to vyzkoušeli. Ještě před lety, když jsem tu byl poprvé, dalo se sem zajet jen na korbě náklaďáků řízených indiány. Prohlížel jsem si turisty, jak se vraceli zpět, byli celí rudí od prachu cesty. Rudoši.
Dnes je to jiné. Zaplatíte vstup do parku a můžete se vydat na cestu vlastním vozem. Pokud to ale není čtyřkolka, nebude to snadná cesta. My jsme jen sjeli prvních 200 metrů z mírného kopce dolů pod pahorek, na kterém trůní (konečně) moderní návštěvnické centrum. Pak jsem usoudil, že bude lepší se vrátit. Naložený osobák se čtyřmi pasažéry a automat k tomu není dobrá kombinace na jízdu v závějích rudého prachu. Škoda, snad tedy napotřetí se dostanu dál.
Na internetu je spousta krásných obrázků. Nejvíce je ale těch se třemi homolemi, právě od návštěvnického centra. Je to tady nefalšovaná poušť, překrásná, rozpálená a v létě smrtící horko.
Docela výstižný je připojený článek.:
Fotogalerie: Monument Valley
Tato fotogalerie je prázdná.
Antelope Canyon, Horse Shoe Bend (podkova na Colorado) (Arizona)
Antelope Canyon je známá a velmi krásná a mimořádná turistická destinace. Jde celkem o malé a komorní místo, kde je přístup turistů limitován tím, že je sem vozí sami indiáni Navajo prostřednictvím výprav organizovaných z nedalekého městečka Page. Jde o indiánské území, které jim přiklepl stát a také o jeden z nemnohých zdrojů příjmů. Indiány nečekejte s péry na čelence, ale normální mladé lidi v košilích a džínách, s indiánskými rysy v obličeji. Návštěva kaňonu je možná podle "jízdního řádu" po celý den, ale je třeba kontrolovat internet, po kterém doporučuji udělat si rezervaci předem. Při nástupu si hlídejte čas, protože přejíždíte časové pásmo. Page leží v Arizoně.
https://www.antelopecanyon.com/
Místo je atraktivní i pro fotografy, kteří je znají a řipravují se na nejlepší záběry, které jsou dány především kombinací roční doby, denní doby a tedy polohy slunce, které v určité době svítí do asi 15metrů hlubokého kaňonu jako reflektor. Některé výpravy jsou jen pro ně. Při focení na člověka a do aparátu padá jemný písek podle větru v poušti. Kaňon je totiž úzkou průrvou (2-3metry) v rudém pískovci, kterou vymlela za tisíciletí voda a tento proces stále pokračuje. Přitom na povrchu je nejspíš rovina. Takže na jaře když prší se může stát, že kaňon je uzavřen. Voda protékající kaňonem teče ven a vynáší písek do širokého koryta vyschlé řeky, kudy turisté přijíždějí vždy společně v turnusech na několika terénních vozech na korbách.
Je to dobře organizované. Další popis naleznete pod fotkami. Při návštěvě si užijete i trochu vzrušení z jízdy na malých náklaďácích.
Horse Shoe Bend
až budete opouštět Page a pojedete na jih na Grand Canyon, budete mít hned za městem možnost zastavit se na této vyhlídce. Silnice vede pár set metrů od oblouku řeky Colorado, která odtud pokračuje dál do Grand Canyonu. Za miliony let se řeka zařízla do skalnatého terénu a přitom se stále držela původního tvaru řeky, který zde vykružuje krásnou podkovu. Zastavují zde turisti, místo je volně přístupné. Jde se po skalnatém poli porostlém pouštní vegetací, až celkem nečekaně dojdete ke stmému srázu s úžasným výhedem. Řeka je nějakých 60m hluboho a sráz je přímo dolů. Není zde žádné zábradlí, ani nic jiného, než tabule. Mnozí turisti balancují na hraně a fotí se před propastí, kam můžou zahučet. Místo se vejde na fotku jen při opravdu širokém objektivu a hůře se fotí i vzhledem k orientaci vůči slunci. Dole na hladině je v létě možné vidět čluny vodáků. toto místo nevynechejte, protože stojí za tu trošku času a námahy.
Fotogalerie: Antelope Canyon, Horse Shoe Bend
Tato fotogalerie je prázdná.
Grand Canyon
Místo je z jižního okraje přístupné celoročně. Autem dojedete až ke Grand Canyon Village, odkud můžete pokračovat už jen autobusy zdarma. Tím se reguluje pohyb turistů a především aut. Není nutné ale jet autobusem, již při cestě k vesnici minete několik vyhlídkových teras, kterými se rozhlédnete dolů do kaňonu. Vyhlídky odtud jsou podobné, i když nejpůsobivější budou až za vesnicí. Výhled bývá často zamlžený, záleží na počasí. Můžete se vydat kousek dolů, protože se dá sejít až dolů k řece. Cesta dolů je ovšem jen pro dobrodruhy a trvá asi 4-5 hodin a je vyčerpávající, cesta zpět pak o to horší, že nelze nabrat vodu. Ale myslím, že cesta nemá moc smysl, pokud si nechceme něco dokazovat, každopádně s ní strávíte celý den, doporučuje se však rozdělit ji do dvou dní. Dolů si můžete zaplatit též cestu na mulách. My jsme se drželi jen nahoře.
Doporučuji zastavit se u vyhlídkové veže s indiánským obchodem a parkovištěm, kam také dojedeme ještě na začátku cesty. V našem případě se na nás již podepsala únava z tolika pouští a nedostatek času a proto jsme se spokojili jen s prvními nahlédnutími do kaňonu, který je opravdu obří. Těžko si představíte ten objem horniny, který byl za miliony let odnesen vodami Colorada. Samozřejmě ze všech údolí, která jsme viděli v předešlých parcích, je velikost těchto zářezů největší.
Bohatší návštěvníci si také mohou zaplatit vyhlídkový let nad kaňonem z letadla nebo z vrtulníku. Nabídka je široká, možnosti odkud kam letět také.
https://www.nps.gov/grca/index.htm
Fotogalerie: Grand Canyon
Tato fotogalerie je prázdná.
Sunset Crater Volcano, Meteor Crater
Sunset Crater Volcano National Monument je nefalšovaná vychladlá sopka, která leží při silnici č.89, asi 22km severně od Flagstaff. Odbočující silnice zde dělá okruh, při jehož spodní části leží kráter a jedno ze dvou Visitor Center. Měli jsme už málo času a proto jsme se nezdrželi dlouho, ačkoliv při mé prvé návštěvě jsme šli asi míli dlouhý okruh v blízkosti homole sopky. Nahoru se lézt nesmí. Cestou procházíte po černém lávovém prachu a pozorujete lávová pole, která jsou různě zvrásněná, jako zkamenělý příboj. Mezi tím již rostou sem a tam borovice a traviny. Sopka vybuchlu kolem roku 1100, a láva pokryla asi 4km2 terénu. Lávové desky s pěnového čediče jsou velmi lehké a při vzájemném pohybu, když na ně šlapete, skleněně zní, jak se jejich okraje drtí.
https://www.nps.gov/sucr/index.htm
Meteor Crater je místo v poušti v Arizoně, kam před asi 50 tisíci roky dopadl kus asteroidu. Místo je označováno jako nejlépe dochovaný meteoritický kráter na zemi. Místo leží západně od města Winslow a dostanete se k němu ze silnice č.40 na jih odbočující, asi 10km silnicí. Pro nás to znamenalo ještě více se vzdálit od LA, protože při návratu z Grand Canyonu jsme přijeli na dálnici 40 do města Flagstaff. Původně jsem sice uvažovat zajet ještě dále až za město Holbrook, kde leží Petrified Forest National Park, tedy Zkamenělý les. Ale čas byl neúprosný a z rozpisu cesty vyplývalo, že to nemůžeme stihnout. Navíc jsme za sebou měli spoustu dní v poušti a o své se hlásila únava i nasycenost spoustou zážitků.
Ke kráteru na parkoviště jsme dojeli na poslední chvíli, už jsme potkávali některé zaměstnance, kteří nás upozornili, že můžeme ještě chytit poslední film v kině před zavřením. Zarazilo nás však dost vysoké vstupné (16 dolarů). Ale když už sem dojedete, máte jen 2 možnosti, otočit se, nebo zaplatit.
Dojmy z návštěvy máme smíšené. Rozhodně ale víme, že jednou nám to stačilo. Kráter má vysoký terénní lem, takže zvnějšku vidíte pouze okrouhlou hradbu, ke které se ani nedostanete, protože je kolem dokola obehnána plotem s žiletkovým drátem. Je to možná od doby, kdy tu NASA simulovala měsíční povrch a trénovala na dně kráteru kosmonauty Apolla. Dovnitř se pak dostanete po zaplacení jen otočným turniketem, jaké známe z hranic mezi Izraelem a Palestinou. Byla nás už jen skupinka asi 10 lidí, které nahnali do kina a promítli asi 10minutový film simulující střet se zemí, jehož energie je odhadnuta na výbuch pumy s ekvivalentem 20 milionů tun TNT. Film pokračuje dokumentováním průzkumu, dříve se myslelo, že je sopečného původu. Meteorit byl železný, jeho zbytky se dříve nacházely v širokém okolí.
Kráter má průměr 1,2km, hloubku 170 metrů a výšku lemu 40-60 m. Pokud je čas a není vedro, můžete se vydat na procházku po okraji lemu, nebo jen pozorovat z vyhlídkové plošiny. Místo vypadá překvapivě stejně jako na fotkách. Vykreslení terénu závisí na poloze slunce.
Fotogalerie: Sunset Crater Volcano, Meteor Crater
Tato fotogalerie je prázdná.