Řízení auta v USA, dopravní pravidla v USA, užitečné informace

Nebojte se řídit!!!

Na jedné straně je to pro vás nutnost, aby jste se vůbec někam dostali, na druhé straně provoz má svá pravidla, dost podobná dopravě v ČR a ta se dodržují. Panuje větší slušnost než u nás, s pirátstvím jsme se nesetkali. Řídí i velmi staří lidé, přes 80, nic jiného jim nezbývá. Vše je daleko, včetně samoobsluhy.  Auta mají v 99% automatickou převodovku. Výsledkem je celkově plynulejší provoz, menší únava.

Kdo řízení auta s automatickou převodovkou zná, ať tento odstavec přeskočí.

Kdo dosud takové auto neřídil, brzy si na ně zvykne. Jen budete zprvu hrabat rukou ve vzduchu po řadicí páce. Místo té je tam ale jiná páka, která má pod palcem tlačítko, které musíte stisknout, abyste páku mohli posunout dozadu nebo dopředu. Přední poloha je parkovací, v té auto opouštíte a v nových autech se vám bez zaparkování nepodaří vytáhnout klíčky ze zapalování. Pedály jsou pouze dva a ovládají se POUZE pravou nohou. Tu levou si zpočátku dejte hodně doleva dozadu. Pravý pedál je normální plynový, auto se po jeho stisknutí rozjede postupně až na rychlost, kterou potřebujete, tedy bez řazení. Levý pedál, který ovšem ovládáte taky pravou nohou, je brzda. Nejprve tedy nastartujete pomocí klíčků, bez šlapání spojky, která není. Místo toho stojíte pravou nohou na brzdě. Pak zařadíte automat, což je vyznačeno většinou polohou D. než se dostanete na polohu D, přejedete dvě nebo tři mezipolohy páky. Při pohybu pákou musíte stát na brzdě a palcem stisknout pojistku na páce, jinak s ní nepohnete. Chytíte se volantu a uvolníte brzdu (povolíte šešlápnutí). Auto se většinou začne pomaloučku samo sunout dopředu. Je to velmi příjemná vlastnost pro pomalé zajíždění při parkování a také vám auto neujíždí dozadu při rozjezdu do kopce. Pokud by se vám náhodou auto začalo rozjíždět dozadu, tak jste posunuli páku na prvou polohu, značenou R, což je zpátečka. Kromě této polohy jsou tam ještě minimálně dvě další, Jedna je N (Neutrál), kterou raději vůbec nepoužíváme, protože není proč. Další je značená M nebo 1. Ty taky za normálních okolností nepoužíváme, je to jednička natvrdo. Pokud jste se úspěšně rozjeli a neodřeli jste přitom auto svoje ani sousední, máte vyhráno. Nyní točíme volantem podle silnice (jezdí se stejně jako u nás vpravo) a jemně brzdíme nebo přidáváme plyn pravou nohou.

Může se stát, že náhle jede zprava nějaké auto, kterého se lekneme, takže sešlápneme brzdu trochu zprudka a málem si rozbijeme hlavu o čelní sklo. Co se stalo? No zapomněli jsme, že nemáme spojku, vyšlápli jsme levou nohou automaticky spojku, noha instinktivně našla širší pedál brzdy, takže jsme to „zadupli“ levou. Stane se to každému.

Jakmile bravurně jezdíte, zjistíte, že autu chybí ruční brzda. To je pravda, ale zas je tam brzda nožní. Ovládá se levou nohou, malý pedálek je zcela vlevo pod palubkou a pedál se prostě zašlápne (ne za jízdy). Při odjezdu na to samozřejmě zapomeneme, ale naštěstí se ozve zvonění, i když auto jede. Pohledem na desku objevíme rozsvícenou kontrolku zatažené brzdy a tedy brzdu odbrzdíme. U novějších se to provede opětovným sešlápnutím brzdy, u starších je ještě výš nad pedálek ruční táhlo.

Na dálnici nás už po třech hodinách berou křeče do pravého nártu, jak strnule držíme pedál plynu. Jsou dvě možnosti. Buď si zanadáváme, jak jsme zas jednou šetřili a nemáme Cruise control (tempomat) a zatneme zuby 50km k nejbližšímu odpočívadlu, nebo se pochválíme, že jsme si zaplatili Full size auto a vyhledáme tlačítko, kterým se (po každém nastartování) tato funkce zapíná. Pak tam máme na volantu ještě ReSet + a -. Nebo nějak podobně. Plusem se zapne tempomat, který udržuje konstantní rychlost z okamžiku zapnutí, takže auto jede samo a můžeme dát nohu z plynu, případně podržením + můžeme rychlost pomalu zvýšit. Dobré pro jízdu na dálnicích a v pouštích. Funkce se sama vypne, jakmile sešlápneme brzdu, tak si nemusíme lámat hlavu tím, že to lze vypnout, nebo jemně ubrat pomocí -. Když nás nějaký louda donutí přibrzdit a tím vypnout tak báječně nastavenou rychlost, dá se nastolit zase stiskem +.

Autostop.

V USA se nestopuje. Není to vůbec obvyklé a nejsem si jistý, zda to není vůbec zakázané. V USA řídí každý a každý má aspoň nějakou popelnici, pokud se potřebuje někam dostat. Ti ostatní jsou odkázáni na druhé. V Kalifornii a přilehlých státech jsme také nikdy nikoho neviděli stopovat. Proto s tím nepočítejte, protože by jste se nikam nedostali. Spíš by vás považovali za někoho, kdo potřebuje pomoc, nebo za podezřelé osoby. Pokud vám selže auto a snažíte se někoho zastavit, moc pomoci raději nečekejte. Průměrný řidič/ka si neumí ani vyměnit kolo a většinou hned volají servisní službu, proto také mnozí mají předplacené členství v AAA (viz kapitola o podkladech na cestu- mapách).

Pravidla řízení.

Pravidlo nepsané, ale dodržované: řídím neofenzivně, dodržuji pravidla, chodci mají něco jako absolutní přednost, dodržuji rychlost  ve městě, řídím ohleduplně ke všem. Nerozčiluji se za volantem, nedělám posunky. Obecně se řídí víc v pohodě než u nás. Každý ví, že dojede, a chce dojet bezpečně, lidé jsou zvyklí trávit v autě hodiny denně, včetně stání v dopravních zácpách. Mnohem méně než u nás je obvyklé předjíždění a nepraktikuje se české přejíždění z pruhu do pruhu a zase zpátky, abych byl po riskantním manévru o 20m dále. Když vidím starou dámu ve starým autě, jsem trpělivý, nebo ji obloukem objedu. Je tam několik odlišností, a musím uznat, že všechny bych uvítal na našich silnicích:

-Semafory visí až za křižovatkou, ne před ní, a jsou nahoře, ne napravo. Má to výhodu, že si nezlomíte krk, když jste první v řadě hned před hranicí křižovatky a taky je na ně dobře zdálky vidět. Zastavíte samozřejmě před křižovatkou. Dále na trubce pro semafor ve městech visí čitelná cedule s názvem té příčné ulice, takže už z dálky vidíte, že tady odbočovat ještě nebudete. (proč jste si nekoupili tu navigaci?).

-Přijedete ke stopce a pod ní je tabulka s nápisem: ALL, (nebo taky: 4-way). A vy víte, že tu stopku tam mají všichni v téhle křižovatce. Postupuje se tak, že kdo první zastaví, první jede. Někdy je to zábavné, když jsou auta ze všech směrů. Pravidlo platí vždy pro první auto v řadě, takže pokud jste zastavili za někým, musíte znova popojet a zastavit, všichni vás evidují. Je to bezpečnější než kruhák a přitom nikdo dlouho nestojí, auta se navíc rozjíždí ze stání, takže je to taky bezpečné, když to někdo poplete. Když ale pod stopkou není tabulka, pak je to obyčejná stopka a druhá silnice je hlavní.

-Na dálnici se předjíždí i zprava, což je zcela běžné ve městech, kde je 4 až 5 jízdních pruhů v jednom směru. Mimo město to platí taky, i když je běžná značka- vlastně jen cedule s nápisem- „pomalejší provoz držte se vpravo“.

-Blinkry se moc nedávají, tak polovina řidičů je dává a polovina ne. Lepší dávat, hlavně na dálnici při změně pruhu. Co říká předpis nevím.

-Na červenou se dá odbočit vpravo. A taky se odbočuje. Nesmíte ovšem omezit toho, kdo jede ve volném směru. Toto nařízení velmi usnadňuje provoz a zmenšuje fronty před semafory, kdy u nás všichni stojí a ve volném směru nikdo nejede.

-Otáčení do protisměru je povoleno, pokud není značkou výslovně zakázáno (No U turn).  Je to tedy povoleno i na světelných křižovatkách.

-Červeně blikající světlo znamená totéž co stopka. Pokud je tedy semafor mimo provoz, nebliká žlutě, ale červeně. Pak všichni jedou jako při popisu STOP ALL way. Nevím, co by se dělo, kdyby nesvítilo nic, protože na světelných křižovatkách chybí značky hlavní a vedlejší. Patrně by se zastavovalo stejným způsobem.

-Pumpy bývají ve městech dost často na rozích ulic. Zajíždí se k nim z libovolného směru, takže auta tankují třeba čumáky k sobě a pak pokračují do směru, kam potřebují.

-Omezení rychlosti: rychlost je v USA značena v mílích za hodinu. Jedna míle= 1,6km. Limity jsou tedy nižší nejen opticky, ale i fakticky. Na dálnicích je obecně povolená rychlost 65, což je cca 105km/h. Ve městech je pak většinou 35-45 (56-72km/h), vždy je to označeno značkou SPEED LIMIT. Jedete-li venku a projíždíte obcí, pak je rychlost omezena normální (stejnou) rychlostní značkou SPEED LIMIT, nikoliv tedy názvem obce. Tabulky s názvem obce a populací, které jsou zelené s malinkým písmem, si většinou ani nevšimnete (nebo to nepřečtete). Různá omezení rychlosti se vztahují pro automobily s přívěsy (TOWED VEHICLES), nebo náklaďáky (TRAILERS), což je značeno značkou SPEED LIMIT s doplňkovou tabulkou. Taková značka je pár desítek metrů za tou vaší.

Co se týká dodržování rychlosti, ve městech a vesnicích doporučuji je dodržovat. Na dálnicích se většinou rychlost překračuje (dost běžně v LA) a to podle rad místních s tolerancí 10mil. Moje rada je jet tak, jako ostatní. Ti nejlépe vědí, co si lze dovolit. To ale neplatí v „zapadákovech“ jako Arizona, Utah, Colorado, kde se nespěchá. Zde jsme rychlost překračovali, buď protože jsme byli na přímé silnici sami, nebo se ten před námi vlekl 65,00 a čekalo nás ještě x00 kilometrů.

-Když nás zastaví: Police, Sheriff, HWpatrol, nebo Ranger (v parcích): Tyto situace berte vždy smrtelně vážně. Když vás potřebují zastavit, tak vás nepředjíždí, ale bliká za vámi, případně houká. Musíte zastavit (na dálnici sjet) a zůstat sedět s rukama na volantu. Může vás zastavit i policista na motorce blikáním a posunky. Buďte vždy pokorní, nehádejte se a buďte v klidu. Policie v USA není zkorumpovaná, a je nestranná. Můžete klidně skončit i v base. Pokuty nikdy neplatíte v hotovosti, pokutu řeší příslušné orgány. Můžete taky přenocovat ve vězení. Alkohol se myslím toleruje do nějaké desetinky, ale může to být přitěžující a rozhodně bych doporučoval vůbec nepít alkohol, protože pamatujte, že lepší právník vyhrává.

-Když vidíte auto s majákem, nebo slyšíte sirénu: V takovém případě máte za povinnost snížit rychlost, nebo zastavit a samozřejmě uklidit se z cesty. Platí to sice i u nás, ale v USA se více dbá na dodržování pravidel včetně tohoto. Hasiči v USA plní úkol rychlé záchranné služby a číslo 911 je univerzálně platné v celých USA pro všechny mimořádné události.

Půjčovny aut v USA, pojištění auta v USA, v půjčovně aut.

Když přistáváte na ranvej, tak máte už většinou automobil zajištěný, rezervaci jste udělali kreditní kartou a máte o starost míň. (pokud auto nemáte, tak vás to bude stát na místě určitě více peněz a budete muset umět anglicky). Výběru po internetu je třeba věnovat pozornost, protože podmínky pronájmu se neustále mění, a to nejenom podle značky půjčovny, ale i podle kalendáře. Důležité je vědět, že údaje, které poskytujete, jsou závazné a musíte je uvádět pravdivě. Po internetu zpravidla dostanete lepší cenu za pronájem, ale většinou to vyžaduje platbu předem. Při srovnávání nabídek doma se podívejte, zda částka již zahrnuje pojištění a jaké. Položka za pojištění může činit řádově stejnou částku jako za automobil. Auto půjčovny nejsou jen pro turisty, Američané si půjčují běžně, ale mají tu výhodu, že si sebou přinesou „svoje pojištění“, které je v USA na osobu, ne na auto, takže to mají levnější.

Nabídek na internetu je spousta, ale je obtížné je srovnávat, protože pokaždé zahrnují něco jiného. Pokud je vám 21 až 25 let, máte smůlu, protože si připlatíte dost velké peníze za „mladické riziko“. Pokud je vám míň než 21, tak vám auto nepůjčí vůbec. (je to jedna z mála věcí, kde je výhodou být starý).  Vyznat se ve všemožných pojištěních je dost těžké. Každá kancelář je pojmenovává jinak, asi podle toho, s jakou to mají pojišťovnou. Běžně se nabízí asi 5 až šest různých pojištění v rámci jedné zápůjčky.

Zde je několik typů pojištění se kterými se můžete setkat, myslím, že jsou různá podle pojišťoven:

- CDW - odpovědnost za škody na autě nebo v případě krádeže

- SLP - jako naše povinné ručení, je obvykle v ceně půjčovného. Limit 10 000 dolarů je možní navýšit pomocí připojištění SLI, které je do 1 milionu dolarů

- SLI (Supplemental Liability Insurance)- viz předchozí řádek

- LDW (Loss Damage Waiver) - jakési základní pojištění auta

- CDW -  základní pojištění auta

- CPP - zdravotní pojištění

- UMP (Uninsured Motorist Protection) - připojištění proti zranění nebo poškozeni nepojištěným řidičem jiného auta

- PAI-PEC - zdravotní úrazové pojištění při autonehodě

My jsme nakonec využili služby německé společnosti https://www.drive-usa.de/rental-cars/ , která spolupracuje s americkými auto půjčovnami. Když jsem zkoušel některé americké půjčovny přímo, narazil jsem na problém, jak zjistit cenu za pojištění. Zde je již uvedena a také nevadí, jak daleko dopředu děláte poptávku. Jejich cena byla docela nízko (pozor-platí se v eurech, ne dolarech) a nabízeli už dost široké pojištění v ceně pronájmu, k tomu samozřejmé žádné omezení kilometrů a druhého řidiče bez příplatku i pro jiné státy USA. Jako bonus pro „vyšší stupeň“ (Super-inclusive-plus) https://www.drive-usa.de/rental-cars/dollar/ ze dvou možných byla plná nádrž s možností vrácení prázdné a vyšší pojistné plnění.

Z toho vyplývá, že se můžete setkat (spíše výjimečně) s omezením najetých kilometrů, s omezením států (zpravidla je to pro Mexiko a Kanadu), platí se (běžně) za každého dalšího řidiče (pouze šoféři uvedení ve smlouvě mohou řídit) a auto musíte většinou vrátit s plnou nádrží. Po zaplacení jsem dostal mailem Voucher a to bylo vše. Pravdou je, že jsem pak byl nervózní, jestli jsem někomu nenaletěl a neposlal peníze podvodníkům, ale naštěstí vše fungovalo.

Pro pronájem auta je třeba mít svůj český řidičák a jeho mezinárodní verzi (ve velikosti pasu). Dále nabitou kreditní kartu, a voucher z vaší rezervace.

Můžete mít taky udělanou rezervaci bez toho, aby jste platili předem, když se smíříte, že to nebude tak levné. Ale stát se může cokoliv, takže zas můžete být klidnější. Pokud si děláte rezervaci, musíte stejně poslat údaje své kreditní karty. A podle podmínek objednávky, kterou uzavíráte po internetu, se zavazujete i ke stornopoplatku, který vám bude stržen, pokud objednávku zrušíte (cancel) po dohodnuté lhůtě před plánovaným nástupem. To je ostatně běžné při každé rezervaci hotelu, bez toho vám nikdo rezervaci jinak neudělá.

Když si vybíráte auto po internetu, máte k dispozici kategorie aut, nikoliv konkrétní typy. Čím vyšší kategorie, tím je auto větší, pohodlnější, a je dražší pronájem a vyšší spotřeba. U názvu kategorie je obrázek auta a tam je třeba „Chevrolet Charger or similar“. Tím je řečeno, že značku auta vám společnost neslibuje.  Moje rada je: Vezměte raději větší auto. Pokud plánujete jezdit do přírody, do národních parků atd., (tedy „daleko“), tak raději volte větší vůz. Počítejte, že budete některé dny sedět třeba 8 hodin v autě. I to nejmenší auto sice má automatickou převodovku, klimatizaci a autorádio s CD. Ale třeba nemá potřebný prostor pro nohy, velký kufr a tempomat. Kvůli tempomatu jsem sám nakonec vzal FULL SIZE. Když máte několik hodin bez pohybu tisknout pedál plynu, budou vás brát křeče. Snad nikdy jsem v USA neviděl sedět 5 lidí v autě.

Na druhou stranu, pokud pojedete do pouští a parků, není nutné mít terénní vůz 4x4, protože téměř všude se dostanete po asfaltu. Výhodou těchto aut spíše je lepší výhled ze zadních sedadel. Ze zadních sedadel sedanu se dost špatný výhled dopředu, což je pro osádku frustrující.

Vybavení aut zenitř je spíše spartánské- plastové dveře, koberečky a poklice kol. Je to nutnost, to pochopíte, až je budete vracet. Dveře jsou pošplíchané kávou z plechovek, popatlaná palubka a prach všude. V autě nebude lékárnička, jen zvedák a malé rezervní kolo na dojetí.

Když přiletíte do země a vytáhnete kufry před letištní halu, první je, že se začnete shánět po Shuttle bus vaší autopůjčovny. Jsou to menší autobusy, které vás zdarma dovezou z letiště k centrále půjčovny. Obvykle mají společnou zastávku u terminálů s jinými půjčovnami a zastavují na znamení. Poznáte je podle názvu té vaší půjčovny. V půjčovně vyřídíte formality, což může trvat dost dlouho. My stáli ve frontě, šlo to děsně pomalu. V LA je personál tvořený většinou Afroameričany, nebo Latinos (Mexičané). Pro vás to bude asi první test vašich komunikačních schopností. Já neměl ani tak problém s Latinos, protože mluví většinou srozumitelně, opačné to bývá u Afroameričanů. I když máte všemožné pojistky zaplacené voucherem, většinou vás nutí zaplatit si ještě nějaké připojištění. Jestli jsem to pochopil, tak pojistka nekryla škodu půjčovně, jen ostatním. Stálo mě to navíc 180 dolarů za 24 dní, ale trochu jsem s tím počítal.

Když máte formality vyřízené, dostanete papír na auto dané kategorie a vyjdete ven, kde najdete řadu aut vaší kategorie a tam si prostě nějaké auto vyberete. Kdo přiletí pozdě večer, má většinou smůlu. Atraktivní značky jsou rozebrány. Příště to udělám tak, že ostatní hned okupují nějaké auto a já půjdu do fronty. Auta v půjčovnách jsou všechna zánovní. Klíčky jsou ve voze. Pak tam nasoukáte svoje zavazadla, svoji navigaci, členy rodiny a můžete startovat. (viz kapitola Řízení auta). Ještě projedete bránou, kde vám zkontrolují papíry a řidičák, takže je mějte připraveny. A necouvejte nikdy na hrábích ve výjezdu z parkovišť, prorazili by jste pneumatiky. To je taková americká specialita, kterou najdete na každém placeném parkovišti. No, chytráci jsou všude...